Historie

Zakladatelem Juda je profesor Jigoro Kano (1859-1938).Žil v době kdy v Japonsku zanikal feudální řád a s ním vše,co ho provázelo,tedy i školy jiu-jitsu,které v této době byly u veřejnosti ve značné neoblibě,neboť bojové dovednosti byly často zneužívány.Motivem ke studiu Jiu-jitsu byl u Jigoro Kana  jeho vstup na střední školu.Vzhledem ke své subtilní postavě,vážil necelých 50 kg,musel snážet mnohé křivdy a ústrky od silnějších spolužáků.Sehnat si učitele nebylo tehdy snadné ,neboť díky sociálním změnám zanechali mistři bojových umění své činnosti.Kanovi nakonec pomohl mistr Hačinosuke Fukuda.Po smrti mistra studoval Kano u Masumota Ita.Když roky 1881 mistr ito zemřel,zanechal Kanovi,svému nejlepšímu žákovi cenné rukopisy.třetím mistrem v Kanově životě byl představitel školy Kito,mistr Iikuba.Ten mu rovněž předal své bohaté znalosti a zkušenosti z nichž některé např:Košiki no kata byly zachovány dodnes.Poznatky,které Jigoro Kano shromáždil při své praxi u mistrů jiu-jitsu,studiem rukopisů mnoha dalších škol  a rovněž studiem tehdejších evropských tělovýchovných systémů,tvůrčím způsobem přepracoval  na vlastní tělovýchovný systém přípravy,který nazval Judo Kodokan.Tímto názvem ho chtěl především odlišit od tehdy neoblíbených metod jiu-jitsu a poukázat na nové kvality svého systému,který kladl důraz na výchovu cvičenců,na jejich morální a intelektuální rozvoj.Byla stanovena etiketa chování v dojo k spolužákům i mistrovi,která zaručovala radostné ovzduší při výcviku a úplnou bezpečnost žáků.Tyto přednosti Judo Kodokan brzy proslavily.Zatímco v roce 1882 cvičilo v prvním dojo 9 žáků,tak již v roce 1886 se sešlo 112 žáků.Úspěchy nové metody vzbuzovaly závist u mistrů jiu-jitsu,kteří neměli dostatek žáků.Vyvolávaly rozepře,které se táhly až do roku 1885,kdy šéf Tokijské policie uspořádal tzv.dožó džaburi (utkání pravdy mezi školami).Škola,která prohrála ztratila všechny své žáky.Borci Kodokanu tehdy zvítězily nad školou mistra Tocuki v jedenácti střetnutích jen jednou bojovali nerozhodně.I v dalších utkáních dokázali svou technicko-taktickou převahu nad žáky jiných škol.Úspěchy na sportovním poli znásobily zájem o nový sport.Judo se začalo vyučovat na univerzitách Gakušin,Ičiko a Tokio.Později se spolu s Kendó (šerm dvouručním mečem) dostalo Judo do výuky na středních a základních školách.Přispěla k tomu i skutečnost ,že se Jigoro Kano stal japonským ministrem školství.V moderních dějinách Japonska byl Kano významnou osobností,členem Japonského olympijského výboru,zakladatelem a prvním prezidentem Japonského sportovního svazu,svou prací přispěl k rozvoji vědy,umění i sportu.

                                          DNEŠNÍ JUDO

Je sport ,který vyhovuje požadavkům moderního člověka, o čemž svědčí neustálé se zvyšující počet judistů.Současná světová federace judo IJF (International Judo Federation) sdružuje milióny judistů ze 110 zemí všech kontinentů.Pro většinu judistů je Judo především výbornou zábavou,z níž mají užitek v podobě tělesné a duševní kondice.Znalost sebeobrany pak přispívá k dobrému pocitu důvery ve vlastní síly.Zanedbatelná není ani skutečnost, že je Judo úpolový sport,který mohou aktivně provozovat nejen muži,ale i ženy a to prakticky po celý život,neboť formy cvičení jsou dokonale rozpracované,účinné a mnohostranně působí při respektování věku a výkonnosti judistů.Nejmladší cvičenci si osvojují Judo při hrách,starší a pokročilejší se věnují cvičením zvaným KATA (soubory chvatů) a RANDORI (zápasy při kterých jde o to zkoušet si techniku a chvaty).Judisté,kteří jsou dokonale připraveni psychicky i kondičně a kteří ksou vybaveni dostatečnými technicko-taktickými znalostmi a dovednostmi,se zúčastňují řady soutěží rozdílné úrovně.Od přátelských utkání místního významu,jednotlivců i družstev,až po vrcholové soutěže,mistrovství světa a olympijské hry.Ani ti nejmladší ,kteří nemohou ještě absolvovat řádnou soutěž,nejsou o zážitek závodění připraveni.Zúčastňují se soutěží v boji na zemi (NE WAZA),které jsou pro ně zcela bezpečné.Také staří judisté,jimž pokrořilý věk nedovoluje účast v řádné soutěži,využívají boje na zemi jako vydatné cvičení k udržení tělesné zdatnosti a bojového ducha